Péče o tělo a duši s Janou Jarolímovou

Čisté emoce malé holčičky

Dnes na koupališti mě fascinovala reakce jedné holčičky, o kterou se chci s vámi podělit. Zasáhla mě coby ženu velmi hluboko a velmi mile.

Tato holčička mohla mít tak 9 let. Ostříhaná byla velmi nakrátko. Přiběhla do party kluků, kteří jeden za druhým metali kotouly ze skokánku do vody. Mezi nimi i můj nejstarší syn (5,5 let). Kluci se hecovali, hulákali na sebe a užívali si radost z pohybu.

Holčička se vždy zasekla a od kraje skokánku pár kroků couvla zpět. Opakovalo se to několikrát po sobě. Kolem skokánku už se utvořila slušná skupinka, převážně kluků a jejich tatínků či dědečků, kteří tam stáli jako kontrola jejich ratolestí. Voda pod skokánkem ale dospělým nesahala ani po pás.

„To dáš! Zacpi si nos a skoč. Tak na tři! Hele, Honza tam taky stačí, je to v pohodě. Neboj se!“

Podobná hesla zněla jedno přes druhé, ale holčičce to na motivaci moc nepřispělo. Proč? To je naprosto zřejmé:

 

>>HECOVÁNÍ A TLAK NA VÝKON NENÍ PRO HOLKY 😊<<

 

Kluci hecování milují, pro holky je to nebezpečná disciplína, protože ony se ze své podstaty nechtějí s někým porovnávat, nechtějí se tlačit do výkonu. Milují svět, rády zakoušejí spoustu nových zážitků, ale úplně nejlépe bez jakéhokoli hodnocení. Prostě jen tak, pro tu radost ze života.

A jak ta malá holka na všechny ty povely zareagovala? Pro mě naprosto božsky. S naprostým klidem a úsměvem a velmi silnou sebereflexí pronesla: „Když já tady na kraji pořád cítím strach.“ Nenechala se strhnout, zůstala v klidu a ještě svému naprosto cizímu okolí s lehkostí řekla, jak se v té situaci cítí, nebála se podělit o svůj strach.

To není ale vše. Všichni okolo to respektovali, nikdo ji do vody nestrčil schválně. Měla svůj prostor. A pak sama od sebe najednou skočila a měla  obří radost. Stejně tak i všichni přítomní. A ona, asi za pět minut, najednou přišla ke každému, kdo ji jakkoli předtím fandil, a řekla mu: „Moc děkuji, že jste mě předtím tak podporovali.“ S lehkostí a hlubokou upřímností.

Pojďme se teď samy sebe zeptat:

  • Jak to máme s vyjadřováním emočních stavů my? V našich 20, 30, 40 letech?
  • Jak jsme se zvládly či mohly vyjadřovat ve věku této holčičky? Měly jsme prostor?
  • Nebyly některé z emocí potlačovány?
  • Nebyly jsme tlačeny do výkonu?
  • Byly jsme přijímány bez jakéhokoli hodnocení?
  • S čím jsme si spojovaly vlastní hodnotu?

Možná bude tato introspekce bolavá, ale vždy můžeme vykročit s větším uvědoměním novým směrem.

K tomu nechť vám slouží tato krásná afirmace inspirována holčičkou z koupaliště:

Jana Jarolímová afirmace o emocích

Dopřejte si emoční uvolnění

Emoční bolest se může v těle objevovat tam, kde se měla původně projevit emoce, ale ta byla zadržena či potlačena. 

Hlavní součástí techniky emoční svobody (EFT) je ťukání prsty na akupresurní body na meridiánech (energetických drahách těla), které jsou emočně „zacpané“. 

Tím, že se emoce, která stojí za fyzickým či psychickým problémem, zvědomí, zpřítomní a odprožije, přichází úleva.